Už zase slaví nějaké knihy nějaký svátek. Tentokrát dokonce ten největší, Světový den knihy. Není to jen zase další reklamní tahák? K čemu takových připomínek, že existují knihy. To přece víme!
Ano, jedná se o reklamu. Mezinárodní dny vznikají za účelem připomenutí něčeho, co potřebuje pozitivní PR.
Samozřejmě téměř všichni na této planetě ví, že existují knihy. A většina ví i k čemu jsou knihy dobré – rozvíjí vzdělanost, fantazii, jazyk… A je také dobře známo, že mnoho lidí nečte vůbec. Ty nějaký den knihy možná těžko přesvědčí, aby se rozhodli jinak.
Ale málokdo z milovníků knih si zároveň uvědomuje, že knihy jsou ohrožený druh. Stále menší poptávka po čtení, zdražování papíru a dalších vstupů nutných pro vznik oné malé drobnosti do knihovničky, přitom snadná dostupnost textů v elektronické podobě, způsobují, že kniha se stává luxusem.
A v horších časech si luxusní artikl musíme odepřít. Proto se dnes knihy prodávají nepřekvapivě mnohem méně, než dříve. A to ohrožuje existenci všech profesí, které se zabývají knihami.
Knihkupci nevydělají prodejem knih na nájem a budou muset zavřít menší knihkupectví. Nakladatelé nebudou mít kde udat vydané knihy, proto jich bude vycházet méně nebo se bude tisk omezovat jen na populární vysoce ziskové autory. A méně pestrá nabídka knižních titulů uspokojí jen menší množství čtenářů, kteří tak koupí jen menší množství knih. A tím se nám roztáčí sestupná spirála, ve které se kniha stává pouze volnočasovým koníčkem nejen pro čtenáře, ale i samotné nakladatele a knihkupce.
Světový den knihy je každoroční oslava knih a čtenářství, která se koná 23. dubna. Datum bylo symbolicky zvoleno zároveň jako uctění památky dvou významných literátů, kteří zemřeli právě v tento den, britského Williama Shakespeara a španělského Miguela de Cervantese.
Tento den se má tedy připomínat, že chceme-li i nadále obracet stránky, plnit domácí knihovničky a čichat vůni papíru a tisku, je třeba podporovat oblíbené nakladatele nebo knihkupce a koupit od nich občas nějakou tu knihu, aby vydat knihu nebyl zas takový drahý špás.
Doufám, že za rok napíšeme, že už krize pominula, knihy se prodávají jako nikdy a připomínat nějaký den knihy už opravdu není potřeba 😀
Letos (2023) 23. dubna vyšlo na neděli. Jak taková neděle vypadala v našem nakladatelství?
Útržky ze zpráv jednotlivých členů týmu prozradí…
„Studuji autorský zákon a pátrám v registru dědiců autorských práv.“
„Prší, nudím se. Nejsou už ty texty, co mám ilustrovat?“
„Diskutuji s autorkou o jejím budoucím díle.“
„Kochám se americkým originálem poezie Emily Dickinson a zvažuji překlad.“
„Upravuji obálku a relaxuji mezi hromadou knih za cvrkotu kanárků a strašilek.“
„Posílám k námitkám ten tvůrčí návod, jinak do večera prodávám v knižním paláci Luxor.“
„Chtělo by to založit pracovní skupinu a rozdělovat si úkoly.“
„V neděli?“
No, co by člověk (respektive týpek z nakladatelství) neudělal pro knihy ve svátek knih? 😀
A co jste dělali vy? Koupili jste nějakou knihu? 🙂