„Toč se a vrč můj kolovrátku,
ejhle, adventu již na krátku
a blízko, blizoučko Štědrý den…“
Ledaskdo možná zavzpomíná na školní léta a Erbenovy balady. Ale i mnozí bez vztahu k literárním klasikům a historii vůbec večer rozsvěceli první adventní svíčku, často prostě „pro tu atmosféru…“
Víme však skutečně, co znamená Advent a kde se vzala tato tradice?
Konzumní svět s nablýskanými výlohami těm, kteří právě pro předvánoční shon nemají čas na zamyšlení, snížil věnečky na „okrasné počítadlo“.
„Do háje! Už jen čtyři, tři, dva týdny a nemám nakoupeno, napečeno, uklizeno…!“
Přesný opak zklidnění a rozjímání, které po staletí měl tento čas přinášet. Křesťané ho ctili jako období čekání na Spasitele, latinsky Adventus znamená příchod. V jedenáctém století se ustálil na čtyři neděle před Štědrým dnem, symbolickým připomínáním si narození Krista.
Navazuje na židovský svátek Chanuka, před kterým se postupně rozsvěcí svíce na tradičním sedmiramenném svícnu, při jeho vyvrcholení v době splývající s našimi Vánoci však o jednu víc než na
každý Šábes. Podobné tradice však můžeme najít i u nekřesťanských kultur oslavujících návrat světla při zimním slunovratu.
Přestože, anebo možná právě proto, že pohanství i síla křesťanství, jaké znaly generace ještě před
sto lety, je již překonána, všichni po návratu Světla instinktivně toužíme a legendu o Ježíškovi si v našich krajích nechceme nechat vzít. Člověk se přibližuje svému nitru v souladu s okolní přírodou, která se přirozeně stáhla a odpočívá.
V tomto meditativním čase se jako nové přicházející světýlko rodí i naše nakladatelství. V následujících dnech budeme mít tu čest představit vám právě vydanou knihu.
Přejeme vám příjemné adventní rozjímání nad knihami i bez nich, s blízkými i osamotě… Světlo všem!